Most přes řeku Kwai

Nebýt knihy a filmu z roku 1957, tak by o tomhle místě věděl jen málokdo. Je to místo s bohatou historií plnou krutého zacházení s vězni během druhé světové války, ale i místo odpuštění, kde vedle památníku určeném spojeneckým obětem z války stojí památník uctívající padlé Japonce. Provincie Kanchanaburi se stejnojmenným městem však není známa jen díky slavnému mostu, ale Thajci ji milují, protože je to levnější a bližší alternativa k Chiang Mai. V oblasti lze absolvovat treky do džungle, vyjížďky na slonech, raftování na bambusových vorech a mnoho dalšího. Most přes řeku Kwai však stále zůstává turistickou dominantou celé oblasti. Město Kanchanaburi bylo založeno Rámou I. jako první obranná linie proti nájezdníkům z Barmy. Během druhé světové války tu Japonci využívali spojenecké (ale i Thajské a Čínské) vězně na stavbu "železnice smrti", která spojovala Thajsko s Barmou. Při stavbě této železnice zemřeli tisíce vězňů, s kterými bylo velmi krutě zacházeno. Říká se, že železnice má stejný počet pražců, jako je počet vězňů, kteří při její stavbě položili životy. Asi nejslavnější část této železnice je pak samotný Most přes řeku Kwai. Pokud se však budete ptát místních Thajců, tak vám asi moc rozumět nebudou - žádná řeka Kwai totiž neexistuje - jedná se o zkomoleninu anglické transkripce. Správná výslovnost by měla být "Kvé". Most přes řeku Kwai se nachází na trati spojující Thajsko a Barmu. Stavba trati započala 16. září 1942. Japonští inženýři odhadli trvání stavby na 5 let. Díky zapojení vězňů se však dílo podařilo dokončit během pouhých 16 měsíců. Samotný most byl stavěn v letech 1942-1943. Most se skládá z železobetonových sloupů a z černě natřené ocelové konstrukce. Po dokončení byl most v provozu 20 měsíců, než byl spojeneckým náletem v roce 1945 poškozen. Po válce byl most opraven a slouží železniční dopravě dodnes. Most každoročně přitáhne více jak dva milióny turistů, z čehož je asi 300 000 cizinců. Na most je tedy nejlepší vyrazit v brzkých ranních hodinách, kdy se vyhnete návalům thajských turistů. Po mostě lze běžně chodit, musíte si však dát pozor na projíždějící vlaky, které tu jednou za čas projedou. Železnice se totiž stále využívá k běžnému provozu.

Válečné muzeum

Válečné muzeum se nachází v blízkosti mostu přes řeku Kwai. Muzeum je plné různorodých exponátů. Skládá se ze dvou budov. Ta větší je plná sošek Buddhy, amuletů, zbraní z období Ayutthaya. Celé jedno patro je věnované obrazům a portrétům králů thajské historie. V druhé, menší budově se pak nachází expozice z období druhé světové války. Sbírka se skládá z fotografií a kreseb vytvořených během stavby železnice smrti. Dále obsahuje menší sbírku japonských a spojeneckých zbraní. Před muzeem jsou pak sochy v životní velikosti. K vidění je zde Hitler, Churchill, Einstein, MacArthur, de Gaule a Hirohito. Vstupné je 40B

Válečné muzeum Jeath

Muzeum se nachází na břehu řeky Mae Klong v areálu chrámu Wat Chaichumphon (Wat Tai). Sbírka se nachází v slaměných chýších, které představují repliku chatrčí, v kterých byli umístěni vězni. Sbírka se skládá z pracovních nástrojů, fotografií a obrazů. Dále z předmětů z druhé světové války, které byly sesbírány v okolí. Zkratka JEATH se skládá z počátečních písmen všech národů, které se podíleli na stavbě mostu přes řeku Kwai:  Japonsko, Anglie (England), Amerika/Austrálie, Thajsko a Holandsko.

Spojenecký válečný hřbitov Don Rak

Na hřbitově se nachází jen zlomek (celkem 6982 mužů) z celkového počtu obětí. Odhaduje se, že při stavbě železnice zahynulo až 100 000 mužů. Hřbitov je smutnou připomínkou hrůz, které se zde staly. Hřbitovu dominuje památník spojeneckým obětem.

Válečný hřbitov Chong Kai

Tento hřbitov je vzdálen cca 4km od centra Kanchanaburi a proto ho turisté téměř nenavštěvují. Hřbitov leží na místě bývalého pracovního tábora. Je zde pohřbeno 1750 holandských, britských, francouzských a australských vojáků.

Thailand-Burma Railway Centre

Toto muzeum se nachází přímo naproti spojeneckému válečnému hřbitovu Don Rak. Muzeum mapuje historii stavby 415km dlouhé železnice mezi Barmou a Thajskem. Popisuje důležitost této tratě, technologická úskalí stavby a těžkou práci dělníků. Muzeum je plné fotografií a modelů spojených se stavbou železnice.

Cesta z Bangkoku

Město Kanchanaburi se nachází 130 východně od Bangkoku. Z Bangkoku se sem lze dostat buď autobusem, nebo vlakem. Na most přes řeku Kwai vás pak navedou cedule a hloučky turistů.

Cesta autobusem

Autobus jezdí v pravidelných intervalech ze severního autobusového terminálu. První autobus jede v 6.30 ráno a pak jezdí v hodinovém intervalu až do 17.00. Cesta autobusem trvá přibližně 3 hodiny. Cena je cca 100B za druhou třídu a 130B za první třídu. Zpátky z Kanchanaburi se dostanete z autobusového nádraží, které se nachází v jižní části města. Do Bangkoku jezdí spoj cca každých 30min za 100-130B.

Cesta vlakem

Doporučuji absolvovat alespoň jednu cestu vlakem. Část trasy je totiž po původní železnici smrti. Z vlaku máte také nádherný výhled na thajskou krajinu. Pravidelný spoj z Bangkoku jezdí ze stanice Thonburi. Vlak jede v 7.45 a v 1.30. Zpátky se pak vrací v 7.15, 14.45 a v 17.40. Za jízdenku zaplatíte cca 100B. Dále je zde možnost vyrazit speciálním turistickým vlakem, který vás sveze po nejzajímavější části železnice smrti. Vlak vyjíždí v 10.30 a stojí cca 300B

Tip na výlet

Pokud jedete z Bangkoku a do Bangkoku se zase vracíte, doporučuji jet do Kanchanaburi autobusem. Prohlédnout si památky a pak se přesunout do Tham Krasae (cca 50km od mostu) a odtud vyrazit zpět do Bangkoku - projedete si tak nejzajímavější úsek původní železnice smrti. Obzvlášť první kilometr nahání hrůzu. Vlak se sune po úzké dřevěné římse, která je zavěšena na skále. Pod tratí pak teče řeka. Vzhledem k tomu, že je trať původní z války, je v tomto úseku povolena maximální rychlost pouze 10km/h a tak si tento úsek náležitě vychutnáte. Trať pak pokračuje přes most přes řeku Kwai až do Kanchanaburi.